DANIEL ROCHEFORT
Jméno
Daniel Rochefort
Pohlaví
Muž
Datum narození
19.9.1990
Věk
25 let
Povaha
Vyznačuje se typicky melancholickým chováním, které silně zasáhl nedostatek mateřské lásky a chladné prostředí vyšší vrstvy spolehlivě zasadilo mnoho dalších ran. Jistě, největší klišé na světě, ale je živoucím důkazem, že se tací lidé vážně pohybují ve společnosti. Pro mnohé bude dost těžké se v něm vyznat, protože se svým hereckým umem a dobrou volbou slov mohl vystupovat v divadle. Občas hraje tak dobře, že sám sebe přesvědčí o pravdivosti svých nesmyslů. Celkově by se dalo říct, že se v sobě sotva vyzná.
Je velice společenský, jen někdy snad až moc cynický a sarkastický. K sebevětším problémům přistupuje velice diplomaticky, nenechá se rozhodit nikým, kdo mu za to upřímně nestojí. Přesto když na něj jdete správně, rozčílí se dost rychle – narážky na rodinu či věci spojené s jeho zázemím je strašně citlivý a nesnese zpochybňování určitě dost těžce nasbíraných úspěchů. Chcete-li se s ním hádat, hodně štěstí. Vzhledem ke své schopnosti má v argumentaci vždycky dost navrch. Lidem rád pomůže, když může. Nechová se až zas tak snobsky, jak by se mohlo na první pohled zdát, vždyť jaký by byl král bez poddaných? V týmu skvěle spolupracuje, nemá ani problémy přenechat vedení někomu jinému. Své politice, understatementu, je plně oddaný. V překladu se drží zpět a pak, jestli se ukáže vhodná chvíle, zakročí.
Neoplývá velkou fyzickou silou, no za to má pořádně za ušima. Vyniká dost obstojnou inteligencí správného doktora práv. Je schopný vynadat vám v několika jazycích – krom rodné angličtiny plynule například v ruštině, japonštině, španělštině, francouzštině, italštině a díky posledním třem i v latině. Bohužel, tu zvládá jen opravdu okrajově z právnických a lékařských pojmů. Z předešlých řádků jste se dozvěděli o hodnotném hereckém talentu. Má na to speciální vrozenou pomůcku. Při vyprávění trapasů nebo smutných událostí z minulosti ani nemrkne. Špatné vzpomínky se neprojeví pocením ani zvýšeným tepem. Stejné je to s projevováním emocí, protože i kdyby mu někdo vykrvácel přímo pod nohama, bude mu to jedno. Jistě, dozajista bude vyděšený/naštvaný, ale lítost? Kdepak. A proč je takový? Hold má psychickou poruchu, které se říká psychopatie. Není nikterak nebezpečný, do brutálních psychopatů má daleko (přinejmenším u něj ten pud nic nezpůsobilo – zatím), jedná se o pouhou diagnózu. Mezi lidmi se pohybuje spousta psychopatů, takže not a big deal.
Moc rád rýpe do ostatních svými sexistickými narážkami. I když o ženy nemá vůbec zájem, směřuje své poznámky nehledě na pohlaví, či dokonce věk. Musí pochopitelně vědět, že si ty poznámky může dovolit, teprve pak s nimi začne.
Miluje četbu, staré filmy a dobré víno. Naopak nemůže vystát umíněné puberťáky, co se kovy v obličeji snaží projevit vlastní názory. O něco míň nemá rád kafe… jo, radši by vypil kafe, než být v jedné místnosti s emařem, pankáčem nebo jiným pochybným individuem. Ohledně strachů – má panickou hrůzu z výšek.
Minulost
Narodil se do New Yorské části Manhattanu, přesněji na Upper East Side. Už z toho vám musí být jasné, že nikdy nestrádal finanční nouzí. Tatínek a jeho nespočet právnických firem spolu s maminčinou psychiatrickou kariérou vynášeli víc, než by běžná rodina potřebovala k přežití. Nemyslete si však, že Rochefortovi dostáli movitosti těžkou prací. Nebýt padesátých let a rozkvětu mafie, neměl by se pradědeček od čeho odrazit.
Peníze ovšem nebyli nic, co by opravdu potřeboval. Rodiče si ho udělali především kvůli tomu, aby zachránili svůj majetek od všežravého státu. Dalo by se říct, že Dan byl vlastně jen dobře udržovaná hračka vychovávaná služebnictvem a všemi dárky, které si kdy mohl přát.
Odmala vykazoval nadprůměrné výsledky vůči svým vrstevníkům. Psát se neučil už ve čtyřech letech, zřetelně mluvil už o pár let dřív a po nástupu do školy jeho postoj vzorného studenta jen a jen vzkvétal. Vždy dobře věděl, jak se kdy chovat. Každá klukovina co provedl pohotově zmizela z doslechu pokud dotyčný nechtěl společenský pád. Prakticky stačilo říct své příjmení jako kouzelnou formulku a PUF. Problém zmizel jako kouzlo.
V životě nezažil nic extra zajímavého – všudypřítomná dřina a pohrůžka špatné pověsti vždy zapůsobili coby dostatečný důvod, proč se držet dál. Veškeré školy, které navštívil prošel z vyznamenáním, proto neměl absolutní problém dostat se na královnu univerzit – na Harvardovu. Právě tam přišel hlavní zvrat v jeho životě.
I když necítil žádné city či zájem, vždy ve společnosti vystupoval s děvčetem po boku, aby nevzbudil nechtěný rozruch. Na univerzitě se vše změnilo, neb si začal s místním profesorem. Nikoho nemůže překvapit, že milostná aférka si vyžádala svou daň – škola i rodiče se o incidentu velice rychle dozvěděli a jediným mocným švihem ostré peněženky pobili důkazy. Incident neproklouzl skrz zdi školy do společnosti, bohužel ale postihla Danovu lásku. Aby mohl Dan dokončit právnickou fakultu, profesor byl nucen Harvard opustit. A taky že své studium dokončil – překvapivě to zvládl s vynikajícími výsledky.
Od druhého ročníku na univerzitě se zapšklými rodiči nepromluvil, nikdy se nedostali přes synovu homosexualitu a on to odmítal řešit. Teď měl kariéru, proč zdržovat společenský rozlet nepřejícnou rodinou?
Rychle se vyšplhal na vrchol právnického žebříčku – postupem let rozvinul svou schopnost tak dobře, že stačilo jen málo důkazů, aby nevinného donutil k přiznání. Proč by něco takového dělal? Inu… řekněme, že jeho mandant disponoval dobrými argumenty – a měl je v hotovosti.
Jeho poslední vzpomínka je následovná; zrovna se měl setkat se svým dalším klientem. Údajně byl obviněn z únosů několika mladých lidí a nutně potřeboval obranu před obžalobou. Už od telefonátu s mužem se Dan cítil nesvůj, snad jako kdyby mu šestý smysl řekl, ať případ odmítne. Neodmítl. Zrovna dorazil před dům klienta, zazvonil a… tma. Nic víc si nevybavuje.
Schopnosti
Představte si ho jako výborného právníka, kterému stačí jen několik ani ne tak přímočarých argumentů k tomu, aby donutil protistranu k přiznání i přesto, že je třeba nevinná. Jeho schopnost spočívá v ovládání myšlenek a pocitů ve svůj prospěch pomocí hlavu – zkrátka čaromluva. Umí svými slovy zmanipulovat postoj oběti k věci k nepoznání tím, že ji donutí myslet v jeho prospěch. Ani takové zmanipulování však nemusí nutně fungovat podle jeho představ. Řekněme, že ho nějaká obří gorila chytí do tlap a zvedne několik metrů nad zemi. Obru bude přikázáno pustit ho, nicméně i když pocítí lítost z toho, co mu udělal, stále si může své city vyložit jinak. Vskutku ho pustí – doslova. Pustí ho a on si nabije hubu místo toho, aby v pohodě klesl nohama na zem, jak si to představoval.
Trvání schopnosti je individuální a závisí především na člověku, koho ovládá. Promluví-li Dan do duše dívce, jíž se už několik let líbí chlapec, ale nikdy neměla odvahu mu to říct, zapůsobí schopnost trvale. Ve skutečnosti totiž dívce řekne jen to, co chce celou dobu slyšet, což jí přirozeně zvedne sebevědomí a ona se ze svých citů vyzná. Se zbořenou hranicí studu se již nikdy poté nebude stydět vyznat komukoli. Trvání schopnosti záleží na tom, jak moc se člověk štítí činů, co by měl vykonat. Může to trvat pár vteřin, minut nebo celý život podle toho, jestli čaromluva vyřkla slova, která chtěl dotyčný slyšet.
Ohledně aktivování jako takového, bohatě stačí, když bude člověk ve stejné místnosti a uslyší ho. Danovi postačí vědět koho chce schopností zasáhnout.
Popis vzhledu postavy
Velikostí nepřesahuje 180 centimetrů, takže v davu stejně starých se ztratí naprosto bezproblémově. Postavu má spíše pohublou, tělo zpevnil leda tak z povinnosti, aby nebyl tlustý. Těch 75 kilo můžete dost dobře označit za zlatý střed. Pohybuje se vzpřímeně, sem tam ho přistihnete s nosánkem nahoru, nebo si všimnete dost zvláštní gestikulace. Jde z ní dobře poznat, odkud pochází – snobská, snad až aristokratická gesta prozrazují dětství v chladném prostředí etikety.
Dál na něm máte možnost zahlédnout krátce střižené pískové vlasy. Snaží se je držet vždy upravené – i kdyby se měl učesat jenom rukou. Naštěstí s nimi díky střihu není moc práce. Světlé oči najdete pod hustším, avšak upraveným obočím. Nos má drobný a špičatý – často okupovaný brýlemi vintage stylu. Věčným civěním do dokumentů a knih si totiž vypěstoval vadu zraku. Nakonec tu jsou tenké růžové rty. Zdravě zbarvené tváře rád udržuje oholené, ale když nejsou prostředky, přežije i strniště.
Obléká se do klasického sportovně elegantního stylu, který i když se nosil už za dob našich prarodičů, nikdy nevyjde z módy. Šatník čítá především nespočet triček s límečkem, kriketové i námořnické svetry, trenčkoty a především pohodlné chinos kalhoty v kombinaci s kvalitní obuví, jako jsou například mokasíny, nebo plátěné tenisky. Má rád kvalitní látky světlých barev, především kašmír či stoprocentní bavlnu. Oblečení pro něj znamená mnoho, nicméně drobná dirka ho nemůže rozhodit. Záplaty nosí s hrdostí lidí padesátých let. Doplňky uvidíte dost sotva – leda hodinky a pečetící prsten s erbem rodu.
Třída
Opertus
Hráč
Aki
Daniel Rochefort
Pohlaví
Muž
Datum narození
19.9.1990
Věk
25 let
Povaha
Vyznačuje se typicky melancholickým chováním, které silně zasáhl nedostatek mateřské lásky a chladné prostředí vyšší vrstvy spolehlivě zasadilo mnoho dalších ran. Jistě, největší klišé na světě, ale je živoucím důkazem, že se tací lidé vážně pohybují ve společnosti. Pro mnohé bude dost těžké se v něm vyznat, protože se svým hereckým umem a dobrou volbou slov mohl vystupovat v divadle. Občas hraje tak dobře, že sám sebe přesvědčí o pravdivosti svých nesmyslů. Celkově by se dalo říct, že se v sobě sotva vyzná.
Je velice společenský, jen někdy snad až moc cynický a sarkastický. K sebevětším problémům přistupuje velice diplomaticky, nenechá se rozhodit nikým, kdo mu za to upřímně nestojí. Přesto když na něj jdete správně, rozčílí se dost rychle – narážky na rodinu či věci spojené s jeho zázemím je strašně citlivý a nesnese zpochybňování určitě dost těžce nasbíraných úspěchů. Chcete-li se s ním hádat, hodně štěstí. Vzhledem ke své schopnosti má v argumentaci vždycky dost navrch. Lidem rád pomůže, když může. Nechová se až zas tak snobsky, jak by se mohlo na první pohled zdát, vždyť jaký by byl král bez poddaných? V týmu skvěle spolupracuje, nemá ani problémy přenechat vedení někomu jinému. Své politice, understatementu, je plně oddaný. V překladu se drží zpět a pak, jestli se ukáže vhodná chvíle, zakročí.
Neoplývá velkou fyzickou silou, no za to má pořádně za ušima. Vyniká dost obstojnou inteligencí správného doktora práv. Je schopný vynadat vám v několika jazycích – krom rodné angličtiny plynule například v ruštině, japonštině, španělštině, francouzštině, italštině a díky posledním třem i v latině. Bohužel, tu zvládá jen opravdu okrajově z právnických a lékařských pojmů. Z předešlých řádků jste se dozvěděli o hodnotném hereckém talentu. Má na to speciální vrozenou pomůcku. Při vyprávění trapasů nebo smutných událostí z minulosti ani nemrkne. Špatné vzpomínky se neprojeví pocením ani zvýšeným tepem. Stejné je to s projevováním emocí, protože i kdyby mu někdo vykrvácel přímo pod nohama, bude mu to jedno. Jistě, dozajista bude vyděšený/naštvaný, ale lítost? Kdepak. A proč je takový? Hold má psychickou poruchu, které se říká psychopatie. Není nikterak nebezpečný, do brutálních psychopatů má daleko (přinejmenším u něj ten pud nic nezpůsobilo – zatím), jedná se o pouhou diagnózu. Mezi lidmi se pohybuje spousta psychopatů, takže not a big deal.
Moc rád rýpe do ostatních svými sexistickými narážkami. I když o ženy nemá vůbec zájem, směřuje své poznámky nehledě na pohlaví, či dokonce věk. Musí pochopitelně vědět, že si ty poznámky může dovolit, teprve pak s nimi začne.
Miluje četbu, staré filmy a dobré víno. Naopak nemůže vystát umíněné puberťáky, co se kovy v obličeji snaží projevit vlastní názory. O něco míň nemá rád kafe… jo, radši by vypil kafe, než být v jedné místnosti s emařem, pankáčem nebo jiným pochybným individuem. Ohledně strachů – má panickou hrůzu z výšek.
Minulost
Narodil se do New Yorské části Manhattanu, přesněji na Upper East Side. Už z toho vám musí být jasné, že nikdy nestrádal finanční nouzí. Tatínek a jeho nespočet právnických firem spolu s maminčinou psychiatrickou kariérou vynášeli víc, než by běžná rodina potřebovala k přežití. Nemyslete si však, že Rochefortovi dostáli movitosti těžkou prací. Nebýt padesátých let a rozkvětu mafie, neměl by se pradědeček od čeho odrazit.
Peníze ovšem nebyli nic, co by opravdu potřeboval. Rodiče si ho udělali především kvůli tomu, aby zachránili svůj majetek od všežravého státu. Dalo by se říct, že Dan byl vlastně jen dobře udržovaná hračka vychovávaná služebnictvem a všemi dárky, které si kdy mohl přát.
Odmala vykazoval nadprůměrné výsledky vůči svým vrstevníkům. Psát se neučil už ve čtyřech letech, zřetelně mluvil už o pár let dřív a po nástupu do školy jeho postoj vzorného studenta jen a jen vzkvétal. Vždy dobře věděl, jak se kdy chovat. Každá klukovina co provedl pohotově zmizela z doslechu pokud dotyčný nechtěl společenský pád. Prakticky stačilo říct své příjmení jako kouzelnou formulku a PUF. Problém zmizel jako kouzlo.
V životě nezažil nic extra zajímavého – všudypřítomná dřina a pohrůžka špatné pověsti vždy zapůsobili coby dostatečný důvod, proč se držet dál. Veškeré školy, které navštívil prošel z vyznamenáním, proto neměl absolutní problém dostat se na královnu univerzit – na Harvardovu. Právě tam přišel hlavní zvrat v jeho životě.
I když necítil žádné city či zájem, vždy ve společnosti vystupoval s děvčetem po boku, aby nevzbudil nechtěný rozruch. Na univerzitě se vše změnilo, neb si začal s místním profesorem. Nikoho nemůže překvapit, že milostná aférka si vyžádala svou daň – škola i rodiče se o incidentu velice rychle dozvěděli a jediným mocným švihem ostré peněženky pobili důkazy. Incident neproklouzl skrz zdi školy do společnosti, bohužel ale postihla Danovu lásku. Aby mohl Dan dokončit právnickou fakultu, profesor byl nucen Harvard opustit. A taky že své studium dokončil – překvapivě to zvládl s vynikajícími výsledky.
Od druhého ročníku na univerzitě se zapšklými rodiči nepromluvil, nikdy se nedostali přes synovu homosexualitu a on to odmítal řešit. Teď měl kariéru, proč zdržovat společenský rozlet nepřejícnou rodinou?
Rychle se vyšplhal na vrchol právnického žebříčku – postupem let rozvinul svou schopnost tak dobře, že stačilo jen málo důkazů, aby nevinného donutil k přiznání. Proč by něco takového dělal? Inu… řekněme, že jeho mandant disponoval dobrými argumenty – a měl je v hotovosti.
Jeho poslední vzpomínka je následovná; zrovna se měl setkat se svým dalším klientem. Údajně byl obviněn z únosů několika mladých lidí a nutně potřeboval obranu před obžalobou. Už od telefonátu s mužem se Dan cítil nesvůj, snad jako kdyby mu šestý smysl řekl, ať případ odmítne. Neodmítl. Zrovna dorazil před dům klienta, zazvonil a… tma. Nic víc si nevybavuje.
Schopnosti
Představte si ho jako výborného právníka, kterému stačí jen několik ani ne tak přímočarých argumentů k tomu, aby donutil protistranu k přiznání i přesto, že je třeba nevinná. Jeho schopnost spočívá v ovládání myšlenek a pocitů ve svůj prospěch pomocí hlavu – zkrátka čaromluva. Umí svými slovy zmanipulovat postoj oběti k věci k nepoznání tím, že ji donutí myslet v jeho prospěch. Ani takové zmanipulování však nemusí nutně fungovat podle jeho představ. Řekněme, že ho nějaká obří gorila chytí do tlap a zvedne několik metrů nad zemi. Obru bude přikázáno pustit ho, nicméně i když pocítí lítost z toho, co mu udělal, stále si může své city vyložit jinak. Vskutku ho pustí – doslova. Pustí ho a on si nabije hubu místo toho, aby v pohodě klesl nohama na zem, jak si to představoval.
Trvání schopnosti je individuální a závisí především na člověku, koho ovládá. Promluví-li Dan do duše dívce, jíž se už několik let líbí chlapec, ale nikdy neměla odvahu mu to říct, zapůsobí schopnost trvale. Ve skutečnosti totiž dívce řekne jen to, co chce celou dobu slyšet, což jí přirozeně zvedne sebevědomí a ona se ze svých citů vyzná. Se zbořenou hranicí studu se již nikdy poté nebude stydět vyznat komukoli. Trvání schopnosti záleží na tom, jak moc se člověk štítí činů, co by měl vykonat. Může to trvat pár vteřin, minut nebo celý život podle toho, jestli čaromluva vyřkla slova, která chtěl dotyčný slyšet.
Ohledně aktivování jako takového, bohatě stačí, když bude člověk ve stejné místnosti a uslyší ho. Danovi postačí vědět koho chce schopností zasáhnout.
Popis vzhledu postavy
Velikostí nepřesahuje 180 centimetrů, takže v davu stejně starých se ztratí naprosto bezproblémově. Postavu má spíše pohublou, tělo zpevnil leda tak z povinnosti, aby nebyl tlustý. Těch 75 kilo můžete dost dobře označit za zlatý střed. Pohybuje se vzpřímeně, sem tam ho přistihnete s nosánkem nahoru, nebo si všimnete dost zvláštní gestikulace. Jde z ní dobře poznat, odkud pochází – snobská, snad až aristokratická gesta prozrazují dětství v chladném prostředí etikety.
Dál na něm máte možnost zahlédnout krátce střižené pískové vlasy. Snaží se je držet vždy upravené – i kdyby se měl učesat jenom rukou. Naštěstí s nimi díky střihu není moc práce. Světlé oči najdete pod hustším, avšak upraveným obočím. Nos má drobný a špičatý – často okupovaný brýlemi vintage stylu. Věčným civěním do dokumentů a knih si totiž vypěstoval vadu zraku. Nakonec tu jsou tenké růžové rty. Zdravě zbarvené tváře rád udržuje oholené, ale když nejsou prostředky, přežije i strniště.
Obléká se do klasického sportovně elegantního stylu, který i když se nosil už za dob našich prarodičů, nikdy nevyjde z módy. Šatník čítá především nespočet triček s límečkem, kriketové i námořnické svetry, trenčkoty a především pohodlné chinos kalhoty v kombinaci s kvalitní obuví, jako jsou například mokasíny, nebo plátěné tenisky. Má rád kvalitní látky světlých barev, především kašmír či stoprocentní bavlnu. Oblečení pro něj znamená mnoho, nicméně drobná dirka ho nemůže rozhodit. Záplaty nosí s hrdostí lidí padesátých let. Doplňky uvidíte dost sotva – leda hodinky a pečetící prsten s erbem rodu.
Třída
Opertus
Hráč
Aki